O mně

Jako dítě na prvním stupni jsem chtěla být paleoarcheolog (lidský vesmír v čase), neurochirurg (malý vesmír v naší hlavě) nebo astrofyzik (velký vesmír okolo naší hlavy). „Tovížejo, to tě přejde,“ smetli to dospělí ze stolu. Dospělí ví všechno, tak to tak přece musí být, že ano... Takže na druhém stupni jsem chtěla být psycholog. „Pche, šťourat se v sobě, to je pro fňukny“, posmívali se mi. Mhmmm, od útlého dětství si mě sousedi zvali, abych jim navrhla, jak zařídit interiér, tak co tedy bytový architekt? To mi dovolili. Akorát mi zapomněli říct, že musím umět skicovat jako Da Vinci, jestli chci jít na Umprum, takže po maturitě zase stopka. Ale spodní vody neumlčíš. A tak mě to po pár letech slastí a strastí pracující inteligence zase začalo táhnout k člověkovědám a tentokrát už jsem se mohla rozhodovat bez cenzury. Taky teda z toho dlouhého odříkání trochu bezhlavě, protože studovat při zaměstnání dvě vysoké školy najednou, potažmo později VŠ a psychoterapeutický výcvik, to je trochu hukot, jak se ukázalo. Ale jako by mi něco umetalo cestičku a popostrkovalo mě do cíle. A tak se mi můj odpíraný dětský sen konečně splnil a s diplomem z psychologie jsem se zase mohla přesunout od interiérů takříkajíc vnějších k těm nejvnitřnějším v naší duši. A navíc, dostat se do psychoanalytického terapeutického výcviku, o tom jsem si do té doby netroufla ani snít…!

Ale protože vesmír se neustále rozpíná, i tohle mělo svůj vývoj. Během studií jsem objevila terapii kognitivních deficitů. Už jsem měla absolvovaný výcvik v tzv. edukativní rodičovské terapii, ale tohle mě úplně okouzlilo. Absolvovala jsem všechny dostupné výcviky a nadšeně metodu zaváděla do své práce. Jenže během toho posledního jsem už zároveň studovala psychoanalýzu, a když jsem zjistila, že např. dysgrafie se může objevit jako nevědomé vyjádření vnitřního zmatku při rozdělování rodiny rozchodem rodičů, došlo mi, že chci jít blíž ke zdroji. Tak jsem si své terapeutické „hlavolamy“ schovala pro sebe jako koníček (protože to mě baví myslet) a jako hlavní nástroj pomoci klientům si ponechala psychoanalýzu. Respektive kombinaci psychoanalýzy a edukativní rodičovské terapie, protože to k sobě tak nádherně pasuje (no, asi to bude tím, že Adler, z nějž ERT vychází, byl původně taky psychoanalytik… 😉 ).

Deset let to vypadalo, že tak to zůstane do smrti smrťoucí, jenže… Pořád psychoanalýzu miluju, dosáhne tak hluboko, tolik toho dokáže odhalit, vysvětlit a zahojit! Ale některá zranění jsou tak raná, že se v terapii chovají jako vrozené danosti, jiná jsou transgenerační a stala se dávno před naším narozením. Nedalo by se jít ještě blíž ke zdroji? Tak se můj vesmír se zase rozpínal a já čím dál víc narážela na přístup, který je kombinací psychologie, psychoneuroimunologie, interpersonální neurobiologie, molekulární biologie, epigenetiky, kvantové teorie a psychosomatiky. Jako ucelená metoda vznikl z vědeckého přezkoumávání toho, co z kosmologie, antropologie a léčitelských „čar a kouzel“ přírodních národů různých kontinentů je vysvětlitelné a podložitelné západní vědou a psychologií. Myslím, že právě z úcty k domorodým tradicím tomu říkají energetická medicína. A pak to udělalo „ffflup“ a vcuclo mě to do celkem prestižního výcviku v ní. Připadala jsem si, jako když jsem v dospělosti pročítala církevní dějiny – teprve s tímhle doplněním mi začal ten předrevoluční školní dějepis plný tabuizovaných mezer a zamlčovaných souvislostí dávat smysl!

Zatím se zdá, že teď už jsem opravdu u zdroje (resp. u Zdroje), ale kdo ví, rozpínání vesmíru je prý nekonečné 😉 Tak se mi to všechno nakonec protnulo – vnitřní i vnější vesmír, vnitřní i vnější interiéry, člověk v nekonečném běhu času. Však ona dětská duše ví ledacos, co dospělý rozum ne. Takže kdo jsem? Akademický psycholog, psychoanalytik bez pohovky nebo woo-doo čaroděj? Nejspíš všechno dohromady. Jen toho čaroděje si vyprošuju; když už, tak prosím „moderní, vědecký šaman“. Prostě to všechno podle potřeby propojuju nebo odděluju tak, aby to Vašemu osobnímu rozvoji co nejlépe sedělo. A taky druhé vyučuju to, co sama vím a umím.

Chcete to zažít? Napište mi.